8. listopadu 2009 v 20:40 | Riley
|
...Villiam,ano byl to on.Poznala bych ho na 100%.Spal tam na lavičce a já se vrhla z lavičky u bufetu k lavičce kde spal Villiam.Chtěla jsem se ho zeptat jestli mu mamka nevynadala moc a jak to vlastně dopadlo.Přiblížila jsem se k lavičce a poklepala jsem mu několikrát na rameno dokud se nevzbudil.
,,Nevynadala ti mamka moc?" Zeptala jsem se
,,Ne nevynadala nedělej si starosti." Řekl
,,A kdo vlastně jsi?Prosím řekneš?" Zeptala jsem se
,,To to.. to není podstatné."
,,Ale je.."
,,Hele.. to se dozvíš později,uvědomíš si to mím chováním, a potom zjistíš kdo vlastně jsem,sice tě to bude šokovat ale zjistíš to,ale nechci abys to zjistila teď a takto.No.. super a to abych si hledal novou lavičku na spaní."
,,Vždyť je odpoledne!To chceš jen chrnět?" Zeptala jsem se ho,protože už mi to divný bylo
,,Sorry.. musel jsem se schovat před polic... do prdele,no.. já.. jsem takovej spáč víš." Řekl zaseknutě
,,Cože?Nechceš mi to říct rovnou než mi lhát?Prostě by bylo nefér kdybych se to dozvěděla až někdy .. já nevím kdy a v jaké situaci ale bylo by dobré se to dozvědět teď!Prosím!"
,,Hele.. to máš těžký."
,,Těžké?Jenom řekneš pár slov." Řekla jsem znuděně,protože jsem už z něj chtěla dostat,to co mi tají.
,,Hele.. tohle se fakt dozvíš.. chce to čas a prosímtě už to neřeš!" Řekl taky dost naštvaným hlasem.
,,Chce to čas?!Za to co jsem včera udělala?!Že jsem tě pustila k nám domů a stejnak dostanu vynadáno?!Ty jsi pěkně spravedlivej a díky že jsem ti pomohla a teď kvůli tobě dostanu nějakou pracičku a ty předemnou budeš tajit sto věcí?!No promiň ale toto je nefér,neměla jsem tě nikdy potkat!" Řekla jsem ostrým a naštvaným hlasem,chtěla jsem už odejít,ale..
,,Ne počkej,já to tak nemyslel."
,,No.. tak povídej."
,,Já já.. já jsem .." V tu dobu jsem si uvědomila že vlastně bych prvně mohla Villiama představit Anabell.
,,Hele zadrž,nechceš se seznámit s mojí kamarádkou Anabell? Řekla jsem.
,,Co?To.. to.. nejde.. já já.. no.. mě.. no.. t-t-o nejde.. promiň já asi totiž budu mimo město." Vykoktal Villiam
,,Co?Vždyď ani nevíš termín,to budeš mimo město celej život nebo co?"
,,Né.. to né.. ale.. já,no.. prostě.. a kdy?"
,,No ještě nevím,se musím domluvit s Anabell,a potom ti dám vědět."
,,Ok,ok.. ale já nevím,víš ona se mě asi lekne.."
,,Ale nelekne prosímtě!Proč by se tě lekala hm?" Řekla jsem
,,No.. já nevím.. víš.. já.." Vykoktal Villiam
,,Co ty?" Řekla jsem,protože jsem zase tušila,že se určitě bojí.. nebo něco.
,,No.. já.. já.. já nemám dost vhodné oblečení víš.. a tak no,prostě,vypadal bych jak idiot."
,,Nebudeš,půjdeme něco koupit,koupím ti něco."
,,Néé díky,já se s ní nechci setkat,ne fakt ne."
,,Prosíím."
,,Ale víš,jak je to pro mě těžké?! Řekl
,,A co prosímtě."
,,Hele sedneme si na lavičku jo?A tam si to vyříkáme.. a stejnak tento rozhovor je na dlouho,ten bysme nedokončili ani do zítřejšího rána!" Řekl
,,Dobře,ale prosímtě odpověs mi ještě na tuto otázku ´Kde bydlíš?´" Řekla jsem a na Villiamovi šlo vidět,že v něm hrklo.
,,A není to jedno?"
,,Na lavičkách co?."
,,Ne!Víš.. byl jsem jen unavený!"
,,Ok ok."
Pomalu jsme se k sobě začali sunout a já jsem mu dala ruku přes zameno.Uplně jsem zapoměla,že ho nenávidím a že nevím kdo je a taky že mám kvůli němu problémy.Uplně se mi to vypařilo z hlavy.Byla jsem jak v sedmém ráji.
Ale nakonec jsme se i políbili.Ani jsem si neuvědomila kdo je a co je.Prostě jsme se k sobě přiblížili.Víc už to ani popisovat nechci.Krásný pocit.
Když jsem odešla z parku,před našim domem stáli Callen s Edmundem.
,,Ami počkej,mi ti nechceme ublížit,musíme ti něco důležitého říct!"
Diskuze:
1.Udělala Ami dobře?
2. Dopověz mi tuto větu: ,,Já já.. já jsem .." kterou Villiam nedokončil.
3. Co se bude dít dál?)
4. Co Amindě potřebujou kluci říct?
5. Líbil se ti díl?
Záleží v čem
, ale asi bych mu tolik nedůvěřovala
"Já jsem průserář a smolař. Nějak mi teď nevyšly karty osudu a dopadl jsem takhle. Chtěl bych ti to všechno říct, ale ještě na to není správná doba.
Bude to hezky zamotaný. Jsem zvědavá, co se bude dít, až se zjistí, kdo ten Will vlastně je...
To bude určitě levárna
Co se furt ptáš, když to víš? Samozřejmě, že se mi líbil.